Na první filmový „Dračák“ z roku 2000 s Jeremy Ironsem v jedné z hlavních rolí vzpomínám vlastně rád. Byť to byla blbost se špatnými herci a ještě horším CGI. A katastrofálním všeobecným hodnocením. Nový „dračák“ na mě z trailerů působil  podobně. Zběsilá akce těkavým s dějem odvozená od deskové hry „Dungeons & Dragons“. Samozřejmě bylo lepší CGI a nominováni byli lepší herci. Plus je tu hodně easter eggů na počítačové hry. Úlitba hráčské komunitě. Může takový film ale fungovat i mimo ni? K mému překvapení celkem i může.

Po trailerech, které mě v kinech namlsávaly poslední půlrok, jsem vlastně měl celkem nízká očekávání. O to víc mě překvapila velmi vysoká hodnocení po prvním dnu promítání. Jednu chvíli se rating na csfd.cz vyšplhal na téměř 87 procent. U fantasy, která má lore založený na spoustě starých počítačových RPG? V čem to vězí? Musel jsem se osobně přesvědčit na velkém plátně.

Důvodů je několik. Oproti filmu „Dungeons & Dragons“ z roku 2000 se tento nebere stoprocentně vážně a humor tomu nadhledu hodně pomáhá. Ať už to je situační humor nebo jen vyobrazení draka. V tomto smyslu má film nakročeno spíše k Terrymu Pratchetovi než k J. R. R. Tolkienovi. Místy do filmu prosakuje i „gamerská“ atmosféra umaštěných nerdů, kteří při bojích o holý hrdinský život hází osmihranou kostkou někde v přítmí sklepa.

Pak je tu budování příběhu, který v sobě snoubí jak misi za „záchranu světa“, tak i osobní příběhy jednotlivých postav a jejich motivace. Základní narativ je samozřejmě naprosto klasický a velmi jednoduchý: „banda looserů“ to jde natřít o mnoho mocnější entitě. Film vám ale současně dokáže velmi dobře prodat charaktery hrdinů a vlastně i postavy antihrdinů. Od Barda, který bojuje o přízeň své dcery, přes hřmotnou barbarku, která sexuálně ujíždí na hobitech, až po neschopného mladého čaroděje zamilovaného do měňavkyně. 

Dvojice režisérů, John Francis Daley a Jonathan Goldstein, dokázala na film aplikovat funkční pravidla dobrého popcornového blockbusteru. Oba jsou mnohem více scénáristé, než režiséři a tady zafungovali v obou profesích na sto procent. Je to zábavné, ale ne blbé, má to svižné tempo, budeme mít rádi hlavní postavy, a to hlavně skrze jejich chyby, a je tu celkem velmi slušné vizuální zpracování. Snad až na jednu hodně topornou scénu, kdy měňavec ve formě srnky uniká z hradu, se to všechno podařilo pohlídat. Takže za autora těchto řádků velmi dobře řemeslně odvedená práce a rozhodně jeden z nejlepších příspěvků do světa hrané epické fantasy.